BIGDATE
Hlavním měřítkem hodnoty mechanických hodinek je jejich strojek. Ačkoli ostatní části z drahých kovů či kamenů mají svou neoddiskutovatelnou hodnotu, strojek ukrytý uvnitř pouzdra je to hlavní. U mechanických hodinek se tak můžeme setkat v zásadě s dvojím dělením, dle způsobu dodávání energie do pérovníku.
Hodinky na ruční nátah: jak název napovídá, získávají energii pomocí nátahu, ke kterému slouží korunka, většinou umístěná na pouzdře na pozici 3. (U většiny hodinek na ruční nátah je vhodné tyto natahovat každý den.) Díky korunce se převádí energie do pérovníku, což je vlastně součást mechanických hodinek, která je určena k zásobování mechanického strojku energií. Jeho podoba je samozřejmě odvislá od modelu. U náramkových hodinek je to zpravidla bubínek, ve kterém naleznete stočené pero. Tento bubínek se skládá ze dvou částí z nichž jedna je ozubené pouzdro a druhá kryt. U některých hodin může být tento zdvojený či ztrojený, což umožňuje delší dobu chodu bez nátahu (hand-wound)
Hodinky automatické, neboli se samonátahem: získávají energii tím, že při pohybu ruky dochází k roztočení setrvačníkového rotoru, jenž svým otáčením kolem své osy předává energii pérovníku. Rotor je vlastně půldisk z těžkého kovu a proto může být zhotoven z různých materiálů, jako je například ocel, zlato či platina. První takovýto mechanismus sestrojil v roce 1770 Abraham-Louis Perrelet (self-winding)